Všem, kteří mají pocit, že zaostávají za životem

Toto je překlad článku To Anyone Who Thinks They’re Falling Behind In Life,  jehož nspirující slova má na svědomí  spisovatelka z Los Angeles Jamie Varon.

Nepotřebuješ víc motivace. Nepotřebuješ ani inspiraci k akci. Nepotřebuješ číst víc seznamů a článků o tom, jak neděláš dost.  

Chováme se tak, jako kdybychom mohli stále dokola číst spousty článků a malých Pinterest citátů a malý spínač v mozku nás nutí do akce. Ale upřímně, je tady jedna věc, o které nikdo  opravdu nemluví, když přijde řeč na úspěch a motivaci a vůli a cíle a produktivitu a všechny tyhle dnes populární slova: jsi, kým jsi, až dokud jím nejsi. Změníš se, až se budeš chtít změnit. Tvé myšlenky se zhmotní až bude ten správný čas. Tak se to zkrátka děje.

A já si myslím, že více než co jiného všichni potřebujeme následující: svolení být tam, kde do prdele jsme, když tam právě jsme.

Nejsi robot. Nemůžeš prostě vyčarovat motivaci, když jí nemáš. Někdy prostě procházíš něčím. Někdy se prostě odehrává  život. Život! Pamatuješ si na život? Ano, učí tě věci, díky kterým jdeš zkrátka někdy pro svou největší lekci tou dlouhou cestou.

Nemůžeš kontrolovat všechno. Můžeš vstávat v pět ráno každý den, dokud se neunavíš a nezlomíš, ale když ta správná slova, obraz, nebo nápady nechtějí zrovna zralé spadnout ze stromu, tak zkrátka nespadnou. Můžeš se každý den snažit a mít ten nejlepší záměr, ale když není ten pravý čas, pak prostě do prdele není ten správný čas. Musíš si dát svolení být lidskou bytostí.

“ Když není ten pravý čas, pak prostě do prdele není ten správný čas. Musíš si dát svolení být lidskou bytostí.”

Někdy není kniha napsána, protože jsi ještě nepotkal inspiraci pro svou hlavní postavu. Někdy potřebuješ další dva roky životních zkušeností než můžeš přetvořit svoje mistrovské dílo v něco, co ostatní shledají opravdovým, pravdivým a sirovým. Někdy se prostě nezamiluješ, protože to, co potřebuješ o sobě vědět můžeš zjistit pouze o samotě. Někdy se ti nedaří najít  svého dalšího spolupracovníka. Někdy tě přepadá smutek, protože jednoho dne to bude ta základna, na které bude stát tvůj život.

Všichni to víme: Naši zkušenost  není možné vždy zmanipulovat. Přesto se chováme, jako bychom tuto pravdu neznali. Tolik se snažíme manipulovat a kontrolovat naše životy, vynutit si kreativitu, která by nám vyhrála hru, zkrátit si cestu k úspěchu, protože ostatní tvrdí, že oni to tak udělali, snažíme se zpracovat emoce a nejistotu jako by to byly lineární cesty.

Nemůžeš ovládat systému života. Prostě nemůžeš. Nemůžeš mít kontrolu nad každým výsledkem a aspektem, abys ses nikdy nemusel podřídit nejistotě a nepředvídanosti něčeho, co je za hranicemi tvého chápání. Je podstatou přítomnosti objevit se takový, jaký jsi právě teď a nechat to být dostatečným.

Naše chování však tento životní styl nepodporuje. Vyplňujeme každou minutu nástroji produktivity a čteme třicetimístné seznamy o tom, jak lépe řídit přirozené lidské impulsy.  Často zapomínáme na to, že jsme jací jsme, dokud takoví jsme. Jsme stejní dokud se nezměníme. Můžeme se posunout kousek dál tím, že se naučíme zdravé životní návyky a postoje, jejichž důsledkem je růst, ale nemůžeme ovládat načasování.

Načasování je ta jedna věc, které se často zapomeneme vzdát.

Věci jsou tmavé až dokud takové jsou. Většina našeho neštěstí vzrůstá z víry, že naše životy by měly být jiné než jsou. Věříme, že máme kontrolu - a naše sebe znechucení a sebe nenávist pochází z myšlenky, že bychom měli být schopní  změnit své podmínky, měli bychom být bohatší nebo víc sexy nebo šťastnější. Zatímco je zodpovědnost za svůj život posilující, může často vést k odporu a hořkosti, kterou v sobě nikdo z nás nepotřebujeme držet. Musíme do života vložit to nejlepší, co dovedeme a potom si dát svolení umožnit, aby se stalo to, co se má stát - a nebýt tak přímo a zranitelně připoutaní k výsledku. Příležitosti často nepřicházejí tak, jak očekáváme.

Nepotřebuješ více motivace nebo inspirace k tomu, abys vytvořil život, který chceš. Co potřebuješ, je o mnoho méně se stydět za svůj pocit, že neděláš to svoje "nejvíc". Potřebuješ přestat naslouchat lidem, kteří mají obrovsky rozdílné životní podmínky a nacházejí se v úplně jiné životní fázi než ty, přestat naslouchat tomu, že neděláš nebo nejsi dost. Nech správné načasování udělat to své. Měl bys vidět lekce, tam, kde vidíš překážky. Měl bys chápat, že to, co je právě teď se později stává inspirací. Musíš chápat, že cokoli jsi teď se později stane tvou identitou.

“Existuje magie, která jde mimo nás a funguje způsoby, které nemůžeme chápat. Nemůžeme to ovládat. Nemůžeme k tomu vytvořit desetibodový seznam. Nemůžeme nad tím mít kontrolu.”

Někdy zkrátka ještě nejsme lidé, kterými potřebujeme být, abychom naplnili tužby, které máme. Někdy si musíme dovolit rozvinout se tam, kde dokážeme umožnit to, co chceme prožít.

Řekněme, že cokoli chceš, chceš to hodně. Chceš to tolik, že se budeš cítit špatně, abys toho dosáhl. A co se na to vykašlat? Možná není problém tvoje motivace, ale to, že tlačíš balvan dál a dál do kopce a čím více tlačíš, tím je balvan větší.

Existuje magie, která jde mimo nás a funguje způsoby, které nemůžeme chápat. Nemůžeme to ovládat. Nemůžeme k tomu vytvořit desetibodový seznam. Nemůžeme nad tím mít kontrolu. Musíme to nechat být, udělat do prdele na chvíli krok zpět, přestat se bít do bezvědomí  a nechat ta ozubená kola ať se točí tak, jak mají. Jednoho dne bude tohle všechno dávat smysl. Tomu věř.

Dej si svolení uvěřit.