Napsali jste mi

Moc děkuju za příjemné chvíle na Vašich hodinách, za poznání něčeho nového.

Petra

Milá Míšo,
dĕkuji za příjemnĕ strávený kurz, ze kterého jsem si odnesla mnohé pro každodenní dechovou praxi. Velkým poznatkem pro mĕ bylo zjištĕní, že i zdánlivĕ... celý text

Drahuška

"Chtěla jsem Vám moc poděkovat za příjemnou sobotu. Kurz mi hodně dal a hodně jsem si toho odnesla."

Martina

Moc přítomného okamžiku

Život v přítomnosti byl pro nás o mnoho jednodušší když jsme byli dětmi. Ještě jsme tehdy totiž neměli hlavu plnou vědomostí a zážitků, které jsou dnes hlavní překážkou bytí v přítomnosti.

Když jsme byli dětmi, nepřemýšleli jsme nad tím, co přijde, rychle jsme zapomněli, co bylo a většinu času jsme byli pohlceni širokou a všeobjímající přítomností, která byla stejně úžasná, jako babiččina peřina.

Vzpomínám si na překrásné chvíle, kdy jsem jen dlouhé chvíle pozorovala motýly, včely nebo lidi na ulici. Jen jsem se rozhlížela kolem sebe a každým smyslem absorbovala přítomný okamžik. Celé moje tělo tehdy vnímalo, přijímalo.

Prohlížela jsem si pestré barvy, krásné květiny, stromy, lidi, auta nebo domy. Naslouchala jsem života. Svým tělem jsem vnímala laskavou náruč země, ke které jsem tehdy měla ještě blízko. Cítila jsem horký písek, hrubé a vysušené cesty, příjemně chladivý jetel, řezavé obilí, měkké bahno v kalužích, osvěžující vodu, kapky deště... V zimně vrstvu oblečení na kůži, zpocené vlasy pod čepicí, chladivý sníh v dlaních, vlhko, které se dralo pod kůži nebo mráz, co mě někdy štípal v nose a zbarvoval mé tváře do červena. Cítila jsem vůni lesa, louky, naší zahrádky, města, mého pokojíčku, babiččiných buchet, máminy kávy, tátova svetru, dědovy kolínské...

Byly to vůně, zvuky, tvary a barvy přítomného okamžiku. Byla jsem v něm tak silně přítomna, že dodnes mohu zavřít oči a být zpátky v trávě mezi motýly, na louce mezi makovicemi, s dědou na zahradě nebo s dětmi na hřišti.

To, co nám dnes brání v prožívání přítomného okamžiku jsou všechna naše musím, nesmím a měl bych.

Jako maminky držíme své dítě v náruči a myslíme na to, že je třeba uklidit, uvařit, vyprat a vyžehlit. V práci se nám často prohánějí hlavou myšlenky na rodinu, přátele, budoucí zážitky či život na jiné planetě. Když pak konečně přijde vytoužená chvilka volna s rodinou nebo přáteli, myslíme na práci a na to, co všechno jsme nestihli, mohli a měli udělat.

Když si chceme opravdu odpočinout od sebetrýznivých myšlenek, vyrážíme někam daleko, kde náš vnitřní dráb po několika dnech konečně pochopí, že na práci a domácí povinnosti jsme přeci jenom příliš daleko od domova a konečně nám umožní prožívat přítomný okamžik. Pak se vracíme z dovolené a vzpomínáme na lesklou mořskou hladinu, hřejivé slunce či horské vrcholky. Vzpomínáme na prožitky přítomného okamžiku.

Prožívání přítomného okamžiku je totiž to, co nás tolik přitahuje, když toužíme po dovolené, po běhání po lese, po jízdě na kole, po své zahrádce, procházce parkem nebo milování s partnerem.

Všechny naše musím a nesmím, ty nekonečné proudy myšlenek, které se prohánějí hlavou jako divoká řeka nás nesmírně vyčerpávají. Zíráme na předměty před sebou a nevidíme nic. Vidíme jen obrazy ve své hlavě, které nám jako příkazové a zákazové značky, ukazují směr na životní cestě a způsobují to, že do jejího cíle se dostáváme vyčerpaní a nespokojení.

Zastavte se někdy a načerpejte síly v přítomném okamžiku. Rozhlédněte se kolem sebe. Všimněte si barev, tvarů a zvuků přítomnosti. Nechte se pohltit přítomným okamžikem stejně, jako v dětství. Vnímejte vše kolem stejně fascinujícím způsobem, jako když jste byli dětmi. Nehodnoťte, jen si vše prohlížejte jako kdybyste byli Alenka v říši divů. Alenka nevěděla, co přijde a věděla, že nemá smysl jít zpátky. Mohla jít jen vpřed a prohlížet si vše, co přichází.

Moderní neurověda zjistila, že prožívání přítomného okamžiku uzdravuje tělo i mysl. Regeneruje buňky. Dokonce způsobuje změny v mozku. Když se člověk jen 12 minut denně nezabývá negativitou, nenásleduje negativní myšlenky, které jsou údajně z 90% pouze obrazy z minulosti - když jen na 12 minut denně člověk promění svůj negativní způsob myšlení na vnímání všeobjímající přítomnosti, kdy si uvědomuje svou sounáležitost a krásu které je součástí, změní se způsob fungování jeho mozku, který byl až doposud nastaven na stav ohrožení. U lidí, kteří takto trénovali svůj způsob myšlení a jen 12 minut denně rozjímali v přítomnosti, mohli neurovědci již za 8 týdnů pozorovat jasné změny ve struktuře mozku. Například Amygdala, která je zodpovědná za shromaďování negativních zážitků, a spouští útoč- uteč reakci, se výrazně zmenšila na docházelo také ke změně neuronálních spojení. Tedy ke změně návyků.