Napsali jste mi

Dobrý den Míšo,
musím říct, ačkoliv to nechci zakřiknout, protože cvičím teprve necelý měsíc, že je Vaše cvičení asi zázrak - mám dlouhodobé potíže se zády, v posledním... celý text

Veronika, Brno

Když mi bylo 14 let, potýkala jsem se ve škole se šikanou. Protože to ani doma nebylo ideální, měla jsem pocit, že jsem na všechno sama. Nevěděla jsem, co si počít.  Řekla jsem... celý text

Pavla, 24

Dobrý den Míšo,
děkuji za DVD a velmi pěkná slova. Mám radost. Cvičení mě baví a moc se vždy těším na každou volnou chvilku.
Mějte se hezky

Janina

Jóga a hypermobilita

Jóga, ač je pro mnoho lidí tak báječná a uvolňující, může být pro ty, kteří trpí tzv. hypermobilním syndromem skutečnou výzvou. Když je tělo ztuhlé, může se postupným uvolňováním a protahováním uvolnit. Co však může člověk dělat, když je jeho tělo až příliš uvolněné? Hypermobilní lidé mívají někdy pocit, že se jim těla každou chvíli rozutíkají do prostoru. Špatně vnímají hranice svého těla a jejich tělo je může při jakémkoli pohybu náhle zradit a způsobit si úraz. Hypermobilita se prý zatím nedá nijak vyléčit, ale člověk se s ní může naučit žít.   

Hypermobilita je stav, kdy jsou klouby enormně uvolněné. Hypermobilní klouby jsou pohyblivé více, než je žádoucí, a proto jsou náchylné k zablokování. Kloub se může snadno přesunout ze své fyziologické polohy do jiné, ve které však není schopen vykonávat svou funkci. Pokud se klouby dlouhodobě přetěžují, dochází například k bolesti kloubů, zad nebo hlavy. Hypermobilita může být vrozená nebo získaná. Vrozená hypermobilita je většinou geneticky daná a je zřejmá již v dětství. Získanou hypermobilitu může způsobit nevhodná sportovní zátěž, typicky balet nebo gymnastika, někdy také vážné onemocnění.

Příznaky hypermobility

  • Hypermobilní lidé mívají  svaly výrazně nerovnoměrně silné.
  • Hypermobilní dospívající mají obvykle bolesti v kloubech nebo jemné otoky pozdě odpoledne, v noci nebo po nějaké pohybové aktivitě.
  • Hypermobilní jedinci jsou často klidní lidé (stres totiž zvyšuje svalové napětí).
  • Zvětšená citlivost většinou souvisí s přetížením nebo unaveným pohybovým aparátem.
  • Mohou být postiženy prakticky všechny klouby včetně kloubních spojení páteře, ale nejčastěji se bolest vyskytuje na dolních končetinách.
  • Nejvíce bolestivé jsou kolenní klouby, které celý den nosí největší zátěž.

Jak předcházet problémům

Pravidelná zdravá (správná) chůze pomáhá napravit svalovou nerovnováhu.

Posilování oslabených svalů zlepšuje držení těla a zajišťuje to tělu větší stabilitu.

Naučte se správnému držení těla ve stoji a při sezení. K tomu také pomáhá jóga.

Vyhněte se sportům, které hypermobilitu zhoršují nebo dokonce způsobují zejména baletu, gymnastice, některým druhům tance a dalším sportům jako je například tenis, fotbal, házená apod.

Hlídejte si váhu. Nadváha významně přispívá ke zhoršování obtíží.

Jak přizpůsobit cvičení jógy, když trpíte hypermobilním syndromem

  1. Hypermobilní lidé se nemusejí při cvičení jógy trápit nízkým sebevědomím kvůli omezené flexibilitě, což je většinou problém většiny ostatních. Flexibilní jsou již dost. Znamená to, že minimálně s přirozenou soutěživostí s ostatními bojovat nemusí.
  2. Na druhé straně se hypermobilní lidé musí při cvičení jógy lépe hlídat, aby si neublížili. Nutí je to být více pozorní ke svému tělu a provádět každý pohyb vědomě. Dalo by se říci, že je to zajímavá výhoda v nevýhodě. Všichni ostatní, kteří nepotřebují být ve svém těle stále bděle přítomni a jejich občasná nepřítomnost přímo neohrožuje jejich zdraví, se k takovému přístupu musí minimálně zpočátku přinutit a donutit i rušivé myšlenky k poslušnosti. Když člověk ze zdravotních či jiných důležitých důvodů prostě musí, je pro něj změna návyků jednodušší.
  3. Jestliže se všichni ostatní při józe snaží uvolnit ztuhlé klouby tím, že se soustředí na jemné vytahování končetin či částí končetin z kloubů, čímž protahují ztuhlé a zkrácené vazy, pak hypermobilní lidé se naopak soustředí na pravý opak, spíše na to, aby končetiny nebo jejich části  v kloubech zůstávaly pěkně posazené. Mentální praxí je tedy setrvávat ve svém středu (ve středu těla, v kloubech a podobně), spíše než představa uvolňování a rozšiřován těla jako je tomu zvykem při jógové praxi.
  4. U hypermobilních lidí je často síla a flexibilita svalů nevyvážená. Některé svaly jsou flexibilní a protažené, jiné naopak ztuhlé a zkrácené.  Proto je důležité dostatečně pozorovat tuto svalovou nerovnováhu a pokusit se ji napravit. Svaly, které jsou ztuhlé uvolnit a protažené svaly naopak posílit.
  5. Hypermobilní lidé dostatečně nevnímají hranice určitého pohybu či svého těla. Jejich praxí by se mělo stát vědomí dostatečnosti. Že méně je více. Měli by se naučit, kam až v polohách mohou jít, aby se jejich tělo cítilo bezpečně. Učí se tak nabýt ztracenou stabilitu a jistotu.
  6. Hypermobilní lidé by si měli z jógových cviků a pohybů vybírat ty jemnější a spíše ty, které se provádějí ve větším kontaktu se zemí, kde se lépe prožívají hranice a kde člověk může cítit oporu země. Měli by se vyhnout cvikům ve stoji a zejména pak delším výdržím ve stoji.
  7. Hypermobilní lidé by se měli pohybovat pomalu a vyhnout výrazně silovým ásanám s dlouhou výdrží, jako je například chaturanga dandasana. Zvedání těla nebo jeho částí, které vyžaduje větší sílu není prochaturanga dandasana, mishayoga jejich klouby dobré.
  8. Hypermobilní lidé by se měli více věnovat práci s těžištěm například při běžné chůzi. Správná chůze dokáže v těle mnoho napravit.
  9. Jin jóga možná nebude pro hypermobilní lidi to pravé. Výdrže by tito lidé měli omezit jen na pár minut. Možná maximálně dvě (to je však individuální).
  10. Výborné jsou pro hypermobilní lidi očistné krije, dechová cvičení, zejména prázdné zádrže dechu. Dechové techniky pomáhají lépe vymezit a poznat hranice těla.