Napsali jste mi

"Chtěla jsem Vám moc poděkovat za příjemnou sobotu. Kurz mi hodně dal a hodně jsem si toho odnesla."

Martina

Milá Míšo,
dĕkuji za příjemnĕ strávený kurz, ze kterého jsem si odnesla mnohé pro každodenní dechovou praxi. Velkým poznatkem pro mĕ bylo zjištĕní, že i zdánlivĕ... celý text

Drahuška

Nemám ráda přeplněné tělocvičny a sály, takže je pro mě cvičení doma velmi pohodlné a příjemné. Nejvíce jsem cítila protažení v oblasti zad - mám sedavé povolání a při cvičení... celý text

Adéla

Jivaka - posel zdravého pohybu

Již před více než 2,500 let bylo thajské léčení bohatou tradicí východu. Přesná historie této lidové vědy je nejasná, ale má se za to, že legendárním zakladatelem tohoto umění byl lékař ze severní Indie, který se jmenoval Jivaka Kumar Bhaccha. Umění Jivaky obsahovalo manipulativní techniky, stejně jako kontrola jídelníčku, bylinkářství a mystické praktiky.

Princ Abhaya, syn krále Bimbisara, projížděl městem, když spatřil hejno vran kroužit a hlasitě krákat kolem malého uzlíku. Zastavil kočár a spatřil malé novorozeně, ponechané smrti mezi odpadky u silnice. Když se začal pídit po původu novorozeněte zjistil, že kurtizána Salavati, která se učila u slavné kurtizány Ambapali a jejíž sláva byla teprve na rozkvětu, se rozhodla skrýt své neočekávané, nemanželské těhotenství a po porodu nařídila služebné, aby dítě odnesla na skládku a nechala ho tam zemřít. 

Princ Abhaya pocítil s nalezeným novorozenětem hlubokou vlnu soucitu. Uvědomil si, že dítě se navzdory jeho krutému osudu pevně drží života. Rozhodl se dítě adoptovat a pojmenoval ho Jivaka Komara Bhacca – Jivaka (v překladu život) na znamení jeho silné vůle žít a Komara Bhacca, což znamená vychován nebo adoptován princem.

Jivaka vedl velmi pohodlný život v paláci. I tak ho jeho přátelé často škádlili tím, že neměl matku. Jivaka se cítil zahanben a tak žádal svého otce o vysvětlení svého původu. Když slyšel příběh o tom, jak byl ponechán smrti a o svém odhodlání žít, rozhodl se, že jednoho dne bude ochráncem života. Odhodlán získat respekt, který cítil, že při své narození ztratil, rozhodl se jít studovat na univerzitu v Taxile a stát se lékařem.

Jivaka se obrátil na velkého učence Disapamoka a požádal ho o učení. V minulých životech měl Jivaka silné přání, stát se lékařem Buddhy. S tímto vědomím vstoupil Sakka, Král nebes do těla Disapamoka, a předal mladému Jivakovi nebeské znalosti v umění medicíny.

Jivaka velmi rychle nabyl lékařských vědomostí, o kterých neměl Disapamok ani tušení. Jivaka dokončil jedenáctiletá studia již po sedmi letech. Když si Disapamok uvědomil, že Jivakovo učení je u konce, požádal ho, aby šel a přinesl rostlinu, bylinu nebo kořen, který by uměl zachovat život. Po dlouhých a dalekých cestách se Jivaka vrátil ke svému učiteli, aby ho informoval, že taková rostlina neexistuje. „Všechna přírodní bohatství jsou prospěšná pro zachování života“: řekl svému učiteli. Rozradostněný učitel sdělil Jivakovi, že jeho vzdělání je opravdu u konce. Jivaka svého učitele v poznání překonal.

Jivakova pověst věhlasného lékaře se velmi rychle rozrůstala. Byl to lékař králů, šlechticů a dokonce i samotného Buddhy. Text uvádí, že operoval a úspěšně odebral dva nádory z mozku bohatého obchodníka, který byl dobrým přítelem krále Bimbisara. Také úspěšně odstranil překážku ze střev šlechtice. Jednou, když měl Buddha střevní potíže, Jivaka pro něho připravil lék a podal mu ho na modrém lotosu. Požádal Buddhu, aby vdechl esenci květů. Lék, který Jivaka připravil pak opravdu vyléčil Buddhovo onemocnění žaludku.

Jivaka jednou riskoval svůj život, aby zachránil velmi krutého krále Chanda Pradyotha. Král dostal šál, který v lese upustil Déva. Když král obdivoval jeho krásu, rozhodl se, že ji daruje Jivakovi, který pro něho riskoval svůj život. Jivaka si však pomyslel, že jediná osoba, které tento dar opravdu náleží, je Buddha a daroval mu jej. Buddha akceptoval nebeský šál a na žádost Jivaky předal učení o darování roucha. Jakmile Jivaka vyslech Buddhovo učení, dosáhl prvního stupně osvícení - Sotapanna. Buddha usoudil, že když ponechá šál v chránu, bude přitahovat zloděje, což ohrozí bezpečí jeho mnichů. Rozhodl tedy, aby byl šál rozstříhán na proužky a znovu sešit dohromady tak, aby se v očích zlodějů znehodnotil.  Tento zvyk nošení záplatovaných rouch se v sangze udržel dodnes. I nová roucha mnichů jsou ušita z pruhů látky a má mnichům pomáhat v praxi ne-připoutanosti.

Jivaka postavil chrám v blízkém lesíku, aby mohl být v blízkosti Buddhy, až ho bude potřebovat. Byl to Jivaka, který léčil Buddhovo chodidlo, když se pořezal o kámen ze skály, kterou Devadatta shodil ze kopce Gijjhakuta. Byl to Jivaka, kdo Buddhu léčil v jeho posledních dnech.

Buddha předal Jivaka Suttu, když se ho Jivaka ptal na karmický efekt požívání masa. Buddha mu vysvětlil, že požívání masa není samo o sobě škodlivý akt, pokud jsou splněny následující podmínky.

  1. Člověk nikdy neviděl porážení dobytka.
  2. Člověk neslyšel, že by bylo zvíře poraženo pro jeho spotřebu.
  3. V mysli člověka, který maso jí, není žádná pochybnost o tom, že zvíře nebylo zabito pro jeho spotřebu.

Na žádost Jivaky byla pro mnichy zavedena povinnost zametat prostory kláštera a další povinnosti, které by umožnily mnichům pohyb. Jivaka požádal o tyto změny, když objevil přínos pohybu pro zdravý život. S Jasnozřivostí a soucitem se oddaný Jivaka staral o zdraví Buddhy a jeho sanghy.

Z hlediska jógové masáže byl přenos Buddhistického učení do Thajska stejně důležitý jako Jivakovo učení. Jivaka navštívil Thajsko s buddhistickými mnichy. Thajské slovo pro masáž – nuad boran – doslova znamená starověká masáž. Jestli Thajsko v té době již mělo svoji formu masáže, není zcela zřejmé. Jivakův systém byl založen na znalostech Ajurvédy a jógy. Vliv Indie a jógy je však zcela zřejmý díky množství jógových poloh, množství Sanskrtských výrazů a duchovních základů, které tato masáž obsahuje.

Modlitbu k Jivakovi, která přivolává jeho požehnání odříkávána terapeut před masáží dodnes.

Teorie jógové masáže byla předávána ústně z učitele na žáka až do doby, kdy byla sepsána na palmovém listí v jazyce Pali. Tyto texty byly uctívány stejně jako vzácné buddhistické texty. Byly však zničeny Barmánci v roce 1776, když zabrali město Ayutthya, které bylo centrem siamského království v dnešním Thajsku.