Napsali jste mi

Dobrý den paní Klímová, ráda bych Vám poděkovala – cvičím (i když ne úplně pravidelně) podle Vašich DVD. Pomohla jste mi rozcvičit poškozené vazy na nohou po úrazu a také od... celý text

Jana

Zdravím Vás paní Michaelo, chci moc poděkovat za videa, která jste pro nás vytvořila. Cvičím s Vámi a je to úžasné. Cvičila jsem jogu v denním životě před několika lety a... celý text

Jitka

Milá Misho,
chtěla jsem Vám jen poděkovat za velmi inspirativní worhshop, který jsem absolvovala v Bindu studiu v Praze letos v září. Jógu už cvičím dlouho a několik let... celý text

Sarka

Dýcháte správně? Aneb jak správně dýchat.

Pro většinu z nás je dýchání automatický proces probíhající od narození v našem těle, který nás udržuje naživu. Možná, že si ještě ze základní školy pamatujeme, že dýchání probíhá v plicích a že k němu potřebujeme kyslík, který se v těle proměňuje na oxid uhličitý. Mám za to, že tohle je takové obecné vědění většiny z nás. A je v podstatě správné, i když velmi stručné a zjednodušené. Dýchání je automatický reflex našeho těla, který nám umožňuje věnovat se i jiným činnostem, jež nás udržují naživu. Málokdo si uvědomuje, že  dýchání je proces, který můžeme vědomě ovlivnit. Neumíme přímo ovlivňovat činnost svého srdce ani proces trávení. S pomocí dechu to však možné je.

Dobrý a hluboký nádech ovlivňuje nejen fyzické procesy v těle jako je činnost srdce, okysličení, trávení, detoxikace, či obranyschopnost. Správný dech nás dokáže okamžitě uklidnit, dokáže nám ukázat svět kolem nás v pestřejších a veselejších barvách, dokáže projasnit naše myšlení, zbystřit naše smysly či umocnit pocit bezpečí a sounáležitosti. Každý, kdo se v životě zhluboka nadechl, aby překonal složitou situaci, ví, o čem mluvím.

I když máme tento mocný nástroj zcela ve svých rukách, většina z nás „přežíváme“ ze dne na den jen díky mělkému a nevědomému dýchání. Každý, kdo začne svůj dech pozorovat, brzy objeví souvislost mělkého dechu a stresových situací. Jakmile pocítíme sebemenší stres či ohrožení, tělo se připravuje k rychlé reakci na situaci, na útěk či útok. Svaly stahují hrudník a plíce nemají dostatek prostoru pro hluboký nádech. Tento proces je zcela přirozený a je na místě výjimečně ve vypjatých situacích. Kdybychom museli utíkat před divokou zvěří či vybuchující sopkou, určitě by se nám hodil a bez něj bychom neměli šanci na únik.

Mělký dech je spojen i s další naší reakcí na stresovou situaci, a tou je ustrnutí. S takovým chováním se můžete setkat u zvířat, které této schopnosti využívají pro svou kamufláž, když se snaží skrýt před svými predátory. Předstírají, že jsou mrtvé nebo že nejsou. Je přirozené, že v takových okamžicích "ani nedýchají". Takovou schopnost máme i my lidé. Napínavá četba je plná obratů vyjadřujících tohle naše chování v dramatických situacích: strachy ani nedýchal, vyrazilo mu to dech, krve by se v něm nedořezal… apod. Takové schopnosti našeho těla jsou v pořádku, když nám jde o život.

Průšvih je v tom, že máme za to, že nám jde o život stále. Naše tělo je tak dokonalý stroj, že jeho reflexy fungují spolehlivě a vždy. Jakmile mozek vyšle ohrožující signál, tělo okamžitě každou buňkou reaguje. Myslí si, že mu jde o život… i když je to jen soused, který se špatně podíval, šéf, který se už po páté shání po dokumentu, který nemůžete najít, nebo partner, který se rozčiluje, že nemá vyžehlenou košili…

Někdy za to mohou situace, které se odehrávají denně. Jsme neustále pod tlakem svých "programů", které nám pomáhají zajistit přežití. Snažíme se zapadnout do kolektivů, aby nás lidé měli rádi a „neukamenovali“ nás, chceme vyhovět svým partnerům, abychom spolu mohli žít šťastně až do smrti a nemuseli jsme se bát samoty, protože „ve dvou se to lépe táhne“, bojíme se konkurence a chceme být nejlepší ve svých oborech, abychom si vydělali dostatek peněz a měli na živobytí. Podobných situací, které nás denně potenciálně ohrožují, je mnoho. Když k sobě budete upřímní, určitě dokážete popsat list papíru těmi vlastními. A pokud ne, nejste k sobě upřímní, nebo žijete na jiné planetě.

Někdy mohou za naše „nedýchání“ situace, které jsme prožili už dávno a dost pravděpodobně si je ani nepamatujeme, nemyslíme na ně, nemluvíme o nich nebo o nich ani nevíme. Z naší paměti však nezmizely. Stále se přehrávají na pozadí naší mysli, která dává dobrý pozor na to, aby se neopakovaly. Byly totiž bolestivé, ohrožující, ponižující, šokující a podobně. Tehdy jsme si vybudovali brnění, opevnění vůči okolnímu světu. Tělo zaplavila úzkost a proměnila měkké a pružné tělo v něco jako sochu, sloup nebo skálu.

Takové situace budují velmi silný návyk – mělké, povrchní dýchání. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, že téměř nedýchají. Už je to totiž dávno, co zažili pořádný a hluboký nádech. Jenom vědí, že se necítí úplně dobře. Bolí je záda, bolí je hlava, mívají závratě, je jim zle od žaludku, někdy jim buší srdce, jsou smutní nebo podráždění, jsou unavení, zívají a chce se jim spát, nemohou se soustředit, přemýšlení je „bolí“, otékají jim ruce nebo nohy apod. To vše mohou být důsledky „nedýchání“.

Co můžeme udělat, abychom se nadechli?

1. Nejprve pozorujte svůj dech. To nejdůležitější je uvědomit si své tělo a jeho návyky. Všímejte si toho, jak dýcháte a všímejte si i toho, jestli se váš dech někdy mění co do rytmu i hloubky. Všímejte si toho, jak dýcháte, když jste ve stresu, když jste v klidu a odpočíváte, když usínáte, když se díváte na krásný obraz, když posloucháte hudbu, nebo když s někým hovoříte, když nakupujete nebo když pracujete, když se milujete, když se hádáte, když se díváte na film, když sportujete, když se procházíte v lese, když čekáte ve frontě, když se snažíte něco stihnout, když se těšíte nebo když jste smutní. Objevte svůj dech a naučte se vnímat své tělo.

Správný, hluboký, brániční dech - Mishayoga, Michaela Klímová2. Naučte se zhluboka nadechnout. Objevte bránici. Sval, který se upíná na žebra a je základním svalem, který se podílí na trojrozměrné změně tvaru v hrudní a břišní dutině při nádechu a výdechu. Bránice rozděluje trup na hrudní a břišní dutinu. Tvoří dno dutiny hrudní a strop dutiny břišní. Má hluboce klenutý tvar a připomíná například padák nebo medúzu. Nejníže se upíná na přední část třetího bederního obratle a nejvýše dosahuje až na třetí a čtvrtá žebra – k bradavkám. Rozpíná se tedy přes poměrně širokou část těla. Bránice je spojena s orgány, které obklopuje. A jelikož nic není v těle jen tak, dokáže při hlubokém bráničním dýchání ovlivňovat jejich činnost. Proto je hluboký dech velmi blahodárný také pro činnost vnitřních orgánů. Pěkně lze pozorovat funkci bránice například při smíchu nebo zívání. Udělejte si ze smíchu a zívání svou malou příjemnou praxi a buďte při tom bdělí. Pozorujte své tělo. Při nádechu se bránice stahuje a při výdechu se uvolňuje, jak vidíte na obrázku. Hlubší nádech a výdech umožňují vnitřní a vnější mezižeberní svaly. Je tedy potřeba je při dýchání zapojit a začít při dýchání pohybovat hrudí. Tím se v hrudním koši vytváří větší prostor pro plíce. Plíce vlastně stále bojují s klecí, kterou jim je hrudní koš. Vnější mezižeberní svaly se musí při nádechu zapojit a roztáhnout sevření žeber. Plíce se tak mohou naplnit vzduchem podobně, jako například houba na mytí nasává vodu do svých pórů. Není to tím, že se roztahuje, ale tím, že se uvolňuje do přirozeného tvaru. Plíce nemají svaly a jsou tedy při dechu pasivní. Pohyb hrudi umožňuje nádech a výdech tím, že vytváří prostor, aby se plíce mohly uvolnit, nasát vzduch a potom stlačit a tím vzduch vypudit. To se děje za pomoci vnitřních mezižeberních svalů. I přesto, že dýchání je pro tělo přirozené, není jednoduché naučit se zhluboka dýchat, když dlouhá léta dýcháme mělce a svaly, které pomáhají při dýchání, používáme velmi omezeně. Je to podobný proces, jako kdybyste se třeba znovu učili mluvit nebo chodit. Vyžaduje to pozornost a určité odhodlání. Vaše mysl se bude neustále rozptylovat a odvádět vaši pozornost. Ale existují způsoby, které pomáhají překonat urputnost mysli a umožňují nám opět zhluboka dýchat, zaplavit tělo kyslíkem a začít konečně žít.

3. Najděte si čas a trénujte. Zpočátku se bohužel budete muset přinutit. Pro tělo to nebude úplně lehké. Najděte si nerušenou chvilku a přinuťte vaše tělo dýchat. Později, až si nový způsob dechu osvojíte, můžete zhluboka dýchat nejen při vašem každodenním dechovém tréninku, ale i při běžných činnostech, chůzi nebo práci. Aby byl váš trénink efektivní, doporučuji věnovat se hlubokému dýchání alespoň 20 minut denně. Pokud nenajdete celých 20 minut denně, věnujte si alespoň dva nebo tři hluboké nádechy každou hodinu.

Můj tip:

Existuje taková pěkná mobilní aplikace mindfulness bell, která příjemně zazní v pravidelných nastavitelných intervalech. Tato aplikace nás má udržovat v bdělosti. Dá se jí také využít jako připomínky třech hlubokých nádechů. Uvidíte, že i s tak malou praxí se budete cítit o mnoho lépe.