Napsali jste mi

Našla jsem v józe novou velkou zálibu a to hlavně díky vám.

Zuzana

Dobrý den paní Michaelo, nedá mi to, abych si můj zážitek nechala pouze pro sebe. Byla jsem úplně poprvé v životě na hodině jógy. Byla to nádhera. Měla jsem pocit, že se mi... celý text

Petra

Mě jóga vždy držela nad vodou, i v těch nejtěžších momentech...

Liba

Důležitá součást celku?

Dobrý den paní Michaelo,

ráda bych se poptala na Vaše DVD Jóga pro krásné ženy. Mám velké problémy se sebevědomím a sebepříjetím (sebeláskou?). Hrozně mě to ovlivňuje v běžném životě. Na spoustu věcí si netroufnu, mám problémy s komunikací apod. Nevím, jestli budu schopná si pomoct sama, ale nějak jsem se dostala k Vašemu DVD a zaujalo mne.
Myslíte, že by mi mohlo alespoň trochu pomoci?
Přeji krásný den
Soňa (jméno bylo kvůli diskrétnosti změněno)
 

Drahá Lucie,
je mi líto, že se tak cítíte. Že nedokážete vidět svou hodnotu a krásu. Ve skutečnosti je hodnota každého z nás stejná. Jen někteří se rozhodují si být vědomi své hodnoty a jiní si ji z nějakého důvodu být vědomi nedokážou. Nedostatek vědomí v sebe sama lidé pak řeší různými způsoby. Buď se krčí v koutku a cítí se zle, protože všichni ostatní jsou o mnoho lepší s myšlenkou „určitě je to na mě vidět“. Jako by to měl každý napsané na čele! Jiný si myslí, že je nedostatečný, ale předstírá, že to tak není a doufá, že si toho nikdo nevšimne. A někdo jiný si myslí, že je nedostatečný a svůj pocit méněcennosti maskuje snahou převálcovat ostatní. Děsí ho pomyšlení, že by na to někdo přišel. Všichni mají však společný pocit nedostatečnosti. Myslím si, že existuje velmi málo tzv. zdravě sebevědomých lidí. V podstatě si myslím, že záleží na schopnosti každého z nás svou nedokonalost maskovat. Velmi často se stává, že ti, kteří se jeví jako ti nejsebevědomější, mívají nejsilnější vědomí své nedokonalosti.

Každý se naučí nějakou strategii, která mu pomáhá pocit nedokonalosti zamaskovat a díky tomu přežít. Děláme to všichni. Málokomu se v dětství dostalo takové výchovy, aby z něho vyrostl člověk, který si je vědom svých předností a zároveň byl schopen netrápit se svými slabšími stránkami. Každý jsme velmi jedinečná „polévka z vesmírných příměsí“ a stejná se nikdy v nikom neopakuje. Každý máme jiné rodiče a naši rodiče mají jiné rodiče a tak dále. Každý vyrůstal v jiném prostředí a musel se vyrovnávat s jinými podmínkami. Každý má v sobě ve zcela unikátním poměru zastoupeny tzv. životatvorné složky, které mu dávají určitou povahu, určité schopnosti a ty z něj dělají naprosto jedinečného živého tvora. Při narození dětí je tento zázrak života velmi silně přítomen. Při pohledu na narozené dítě je více než jasné, jak jedinečná je každá narozená bytost. Při pohledu na malé děti nehodnotíme, jestli jsou takové či takové. Jsou prostě krásné a dokonalé takové, jaké jsou.

To, co nám to později začne kazit, je naše vlastní myšlení. Přemýšlení a uvažování. Náš rozum se od narození učí. Učíme se jak přežít. Rozum (mozek) má své systémy a strategie, jak to udělat, aby pochopil svět. Jeho možnosti jsou však velmi omezené a nedostatečné. A proto se většinu času pouze domnívá a odhaduje. Nikdo z nás ale ve skutečnosti nevíme, co si myslí ten druhý, pouze se domníváme, že víme, co si myslí. A v tom podle mého názoru leží původ nízkého sebevědomí. V nepochopení, zmatenosti, neznalosti, nesprávném odhadování a předpokládání.

Jsme velmi orientovaní na to, co si o nás myslí ostatní. Tedy ven. Člověk se učí tím, že se nějak zachová, koukne co na to okolí (maminka, tatínek, později děti ve škole a podobně) a podle toho se rozhoduje, jak se bude chovat dál. Potom záleží na poměru zastoupení životatvorných složek, které utvářejí jeho povahu, tedy na způsobu, jakým naloží se svým zjištěním a vznikne strategie. Strategie, která nám má pomoci v tom velikém světě přežít. Pokud se člověk významně spálí už v dětství, nebo se setká s nepochopením svých blízkých, které považuje za nepřijetí takového jaký je, nese si to s sebou celý život a snaží se být jiný – jenom, aby nikdo nepřišel na to, jaký doopravdy je.

Tenhle obrázek však udržuje v živých barvách jen a pouze jeho vlastní mysl. Je to jako bychom měli v mysli vlastní nástěnku důležitých věcí a tu neustále oprašujeme a restaurujeme, aby obrázky na ní vydržely co nejdéle jako nové a hlavně barevné. Nikdo jiný naši nástěnku nevidí. Vidí jen to, co se rozhodněme ukázat svými slovy a projevy.

Člověk se rozhoduje zůstávat v minulosti a předpokládá, že svět a lidé v něm jsou stále stejní. Ve skutečnosti se svět stále mění, ale pro nás zůstává stejný.

Díky naší orientaci směrem ven, kdy pozorně sledujeme reakce ostatních, zapomínáme sami na sebe. Přehlížíme vlastní potřeby a přání. Zapomínáme na to, co nás fascinuje, těší, baví a dělá nám radost. I přesto, že zůstáváme dítětem ve své nezralosti vůči okolnímu světu a dál a dál se snažíme přežívat díky naučeným strategiím, upíráme svému prodlouženému dětství jeho přednosti: radost, nadšení, inspiraci, spontánnost, kreativitu a sdílení s ostatními.

Uzavíráme se ve svém brnění a přehlížíme krásy a nekonečné možnosti, které nám život a celý svět nabízí.

Klíčem k novému a zdravému vědomí sebe sama je podle mého názoru v obrácení pozornosti do nitra sebe sama ve smyslu objevování a uvědomování si svých potřeb, svých schopností, svých tužeb, své kreativity. Měli bychom dopřát svému životu, svému tělu a své duši po čem touží a co ji naplňuje spokojeností a životem. Měli bychom postupně objevit všechna přehlížená zákoutí své duše. Procházet jedno po druhém a zaplnit je tím, po čem touží. Ať už je to poslech pěkné hudby, kniha, umění, tanec, pohled z okna, teplo, pohyb, dotek milovaného člověka, malování, cestování.... prostě cokoli, po čem naše duše již velmi dlouhou dobu lační.

Naše duše nepotřebuje další výzvy. Těch měla v minulosti již více než dost. Naše duše potřebuje laskavost, pochopení, pečující lásku – především od nás samotných. Nejvíce trýzníme sami sebe. Pouze my sami si můžeme věnovat odpuštění a svobodu od trýznivých myšlenek. Pouze my sami se můžeme propustit z té nehostinné cely, do které jsme se sami uvrhli ze svého strachu a ochudili se tak o prožívání radosti z jednoduchých krásných maličkostí.

Pouze my sami se rozhodujeme, na co se chceme soustředit: zda na to pěkné nebo na to zlé.

Nezapomeňte, že pobyt ve tmě způsobil naši dočasnou slepotu. Naše oči teprve musejí přivyknout oslňujícímu světlu svobody. Je důležité postupovat po krůčcích a nevrhat se hned z útesu v náhlém návalu statečnosti.

Začněte se usmívat jen tak pro nic. Nadechněte se zhluboka a prociťte ten příval kyslíku v celém těle. Objevte své tělo. Začněte pohybovat všemi údy a uvolněte svaly ztuhlé strachem a napětím. Tady má určitě své místo jóga. Mám na mysli svobodnou jógu! Nikoli další omezující systém. Lidé často používají jógu jako další způsob, jak se trestat. Mám na mysli svobodný pohyb, který uvolňuje tělo a osvobozuje mysl. Pohněte paží, protáhněte ji a užijte si proud života, který se každým takovým pohybem začne šířit do těla. Pohněte další paží a nechte oba proudy zaplavit celé tělo...

Přestaňte se bát a dovolte svému tělu žít, být, plynout v proudu. Naučte se v něm plavat s ladností, obratností a radostí.  Každý proces učení si vezme svůj čas. Nejrychleji se člověk učí, když si to dovolí a přijme tento proces. Když odstraní ze své mysli překážky. Přestane pochybovat a namísto toho se rozhodne být pouhým pozorovatelem.

Nemusíme být nejlepšími. Stačí být sám sebou a přijmout to, že jsme důležitou částí celku. Máme své kvality, pro které jsme právě zde, na tomto místě a v tuto dobu.  Je důležité být si vědom svých kvalit, neskrývat je, darovat je celku. Být důležitou součástí, kterou máme být.