5 rad pro účinnou praxi hathajógy

Kam jde pozornost, tam jde energie. Energie má v našem světě formu. Myšlenky dávají našemu světu podobu. Tělo se z pochopitelných důvodů snaží ochránit sebe samo. Proto soustřeďuje energii do míst v těle, které je potřeba ochránit. Tato energie se v našem světě manifestuje jako hmota, například v podobě různých výrůstků, otoků, hrbů, tuku, nebo dokonce nádorů.

Jóga pomáhá rozproudit energii v těle, jak bych řekla, do všech směrů rovnoměrně. Uvolňuje energetické bloky, které se hromadí kolem míst, které se tělo snaží zoufale chránit. Skrze ásany se rozbíjejí tzv. koncepty mysli.

Naše podvědomí pracuje v obrazech. Nemluví jazykem, kterému by bylo nutné porozumět. Používá metafory. Vzhled našeho těla je tak metaforickým vyjádřením našich vnitřních postojů a přesvědčení. Stejně tak i ásany vždy vyjadřují určitý koncept, který se stává protijedem pro vybudovaná ztuhlá přesvědčení, která vznikla na základě všech minulých vzpomínek. Zaujetím takové polohy na delší dobu (to je přesně to, co slovo ásana znamená – zaujmout určitou polohu těla na delší dobu) mění naše podvědomí svůj dosavadní pohled na svět. Skrze tělo tak působíme na svou mysl.

Není však pro každého jednoduché zaujímat všechny možné polohy, a už vůbec ne na delší dobu, aby měla poloha možnost způsobit změnu pohledu na svět, a aniž by při tom neprožíval extrémní či sebemenší diskomfort. Kdo pátrá po odpovědích, mohl by si položit otázku – jaká myšlenka či přesvědčení mi brání setrvat v takovéhle poloze? I přesto, že nám tělo brání, někteří z nás se snažíme vytrvat a pilně cvičit.

Setrvání v nesprávně provedené poloze však logicky může vytvořit další chybný koncept v mysli, lépe řečeno obrannou strategii proti bolesti a nepohodlí, či dokonce ohrožení ve formě nežádoucí hmoty nebo preventivní bolesti.

Naproti tomu správně provedené ásany odstraňují negativní návyky v mysli, rozpouštějí naše obranné strategie a chybné koncepty, očišťují tělo od následků předchozího chování, formují tělo do daleko praktičtějších a zdravějších tvarů, uzdravují tělo i mysl.

Proto je důležité:

1. Mít správné informace. Je třeba najít si dobrý a důvěryhodný zdroj informací, nebo učitele, který nám může být inspirací a dobrým vzorem. Učitel by vždy měl žít to, co učí, chovat se tak, jak káže. Jeho pokyny by měly být srozumitelné, měly bychom se v jeho společnosti cítit dobře. Pokud máme kvalitní zdroj informací, měli bychom tyto rady prověřovat vlastní praxí a sami se přesvědčit o jejich pravdivosti.
2. Být při praxi jógy maximálně přítomen a bdělý a všímat si objevujících se myšlenek, které mohou mít nesmírně očistný efekt na naše vnitřní postoje, návyky a přesvědčení vznikající ze vzpomínek. Bylo by škoda tuhle příležitost propásnout. Při cvičení jógy je dobré si uvědomit, že není nikdo, kdo by nás mohl hodnotit, ani my sami nemusíme. Nemusíme se rozhlížet kolem sebe a porovnávat se s ostatními na hodině jógy, nebo prohlížet se v zrcadle. Důvěřujeme vlastnímu tělu a vedení. Zůstáváme ve svém nitru, používáme vnitřní zrak. Zpočátku se snažíme následovat instrukce, abychom cvičili správně. Jóga je možná něco, s čím jsme se ještě nesetkali a velmi rozdílná od cvičení v posilovně nebo hodin zumby. V druhé fázi při cvičení zavíráme oči, aby nás nerozptylovalo prostředí. Nakonec otevíráme oči a učíme se odolávat vnějším vjemům a smyslovým prožitkům. Učíme se nehodnotit. Myšlenky se možná objevují, ale jsou jako lodičky na vodě a my jsme pouhými pozorovateli. Vidíme je proplouvat kolem bez touhy do každé naskočit a nechat se vézt.
3. Cvičení jógy by vždy mělo být příjemné, osvěžující, uvolňující, energizující, pozitivní. I případná bolest by měla být příjemného druhu. Bolest spojená s nepříjemným pocitem je vždy indikátorem toho, že děláme něco nesprávně, že něco „lámeme přes koleno“. To se v józe nikdy nedělá. Cvičení jógy postupně zprvu uvolňuje veškeré bloky a ztuhlá místa v těle, potom protahuje a zvyšuje pružnost a nakonec a také současně vnáší do těla sílu a stabilitu. Pružnost a síla následují až za uvolněním. Začínáme s uvolněním a ostatní přijde samo od sebe. Je to přirozený proces.
4. Láska a vřelý vztah k vlastní tělu je podmínkou pro praxi hathajógy. Kdo opravdu miluje, ten neubližuje. Bohužel jsme si tak nějak navykli nejvíce ubližovat sami sobě. Nutíme se do situací, které jsou pro nás bolestné, lámeme svá těla do poloh, které pro nás zatím nejsou přirozené, nutíme se k nadlidským výkonům. Jdeme přes bolest, protože jsme se naučili, že bolest je součástí rozvoje, že pro krásu se trpí. Neustále porovnáváme svá těla s ostatními. Když jsou ta ostatní těla hezčí, snažíme se jim vyrovnat a trestáme ta svoje. Když jsou méně dokonalá než ta naše, jsme klidní – nepředstavují pro nás hrozbu. To vše ze strachu, že naše těla nejsou dost dobrá a naše okolí nás nepřijme. Málo kdo dokáže milovat své tělo takové, jaké je. A nejde jen o tělo, jde o také sebe sama, o své já. Toužíme po rychlých změnách s co nejmenším úsilím. Není se čemu divit. Žijeme v době, ve které jsme na rychlost zvyklí. Soustředíme se na rychlé a krásné věci.
   Rychlost a lenost se hodí do našeho společného, již velmi starého programu pro úsporu energie. Až totiž budeme muset bojovat o život, budeme energii potřebovat. Krása nám pomáhá k výsadnímu místu ve společnosti a usnadňuje nám přežití. Díky kráse nacházíme úspěšného partnera, zajišťujeme našim potomkům i sobě bezpečí. Krásná těla nás obklopují ze všech stran a nutí nás k neklidu, pochybnostem a strachu. Média jsou plná krásných těl. Krásní lidé jsou úspěšní a oblíbení.
   Když nemůžeme mít krásu ani úspěch, musíme mít sílu. Když pochybujeme o své kráse a nemáme sílu, přijde NE-MOC.
   Naše vzpomínky, přesvědčení a vnitřní strategie stojí u kormidla našeho života. Naše vzpomínky naplňují náš život iluzemi, strachem, rychlostí, pochybnostmi a nejistotou.
   Praxe hathajógy je však klidná a dlouhá. Místo vnějšího uznání získáváme mnohem víc.
   Nekonečný boj o přežití se s praxí hathajógy proměňuje ve stezku poznání. Namísto bezbřehého plýtvání energií v nekonečných bojích s iluzemi díky hathajóze energii naopak získáváme skrze uvědomování si reality a skutečného stavu věcí. Získáváme energii skrze rozpouštění zastaralých vzorců chování založených na negativních zážitcích z minulosti, které neustále zaměstnávají naši pozornost. Uvolnění znamená přestat se bát. Uvolnění neznamená přísun nové energie, uvolnění znamená neplýtvání energií a nezaměstnávání mysli věčným strachem z iluzí. Strach nás vyčerpává. Uvolnění je o tom být tam, kde jsme, neboť jinde být nemůžeme. Uvolnění znamená lásku k tomu, jací jsme, neboť každý jsme dokonalá a naprosto jedinečná bytost a stejně jako neexistují dvě stejné sněhové vločky ani dva stejné stromy, nejsou na světě dva stejní lidé. Každý žijeme v jiném prostředí, za jiných okolností, máme úplně jinou minulost, jiné vzpomínky, jiné touhy, jiné preference a jiné schopnosti.
5. Praxe jógy by měla být radostná a lehká. Radost se z našich životů velmi brzy vytrácí. Už jako malé děti se učíme, že projevy radosti nejsou vždy na místě. Strach našich rodičů o naši budoucnost nás často žene do činností, které jsme si nevybrali, účastníme se společenské hry o přežití již od útlého věku. Radostné projevy ve škole a v práci bývají někdy hodnoceny jako neukázněnost. Radost ve volném čase si nemůžeme dovolit, protože volný čas se také někam vytratil. Programy naší společnosti nás úspěšně okrádají o radost, se kterou přicházíme na svět. Snad jen jako malé děti můžeme být bezstarostní. Rodiče se těší na první úsměv jejich děťátka... Brzy nám však smích našich dětí začne připomínat ztrátu vlastní radosti.

V praxi hathajógy je radost indikátorem správného provedení ásan. Proč by radost, nemohla být směrovkou i v našem životě?